DUB JAKO POSVÁTNÝ PROSTŘEDNÍK MEZI SVĚTY
Jelena Paskerová

V polích mezi obcemi Škvorec, Přišimasy a Úvaly stojí dub, mohutný, statný strom, ověšený barevnými pentličkami. V roce 2009 jej vysvětil tuvinský šaman Očur-oolovič. Tímto aktem nám předal kousek své duchovní tradice a kultury lidí žijících na Sibiři, v těsném spojení s přírodou.

Na strom byly zavěšeny pestrobarevné pentličky: červená symbolizuje oheň, zelená dřevo, modrá vodu, bílá kov a žlutá je země. Pět elementů života udržujících jeho chod na třech úrovních: podzemní, zemské a nadzemské. Po vykonání rituálu dub získal svého duchovního ochránce. Lidé k němu přicházejí se svými žádostmi o zdraví, štěstí, lásku a jako poděkování uvazují další pentličky, hadrové panenky, květiny. Strom pro vysvěcení vybral sám šaman naproti čtveřici starých lip, mezi nimiž stojí socha sv. Donáta, kterou nechala vystavět kněžna Marie Terezie Savojská v roce 1765. Sloup se zřizoval jako ochrana proti bouřce, krupobití, hromům a bleskům.

Vybral šaman dub náhodně?

U starých pohanských Slovanů byl dub spojován s bohem Perunem. Perun je jedním z nejvýznamnějších slovanských větví, východní, jižní a západní. V slovanském panteonu zaujímá podobné místo jako řecký Zeus, římský Jupiter, nebo germánský Thor. Perun byl především bohem hromu a blesku. Jeho hromobití bylo srovnatelné s řevem býka. Perunovi byl tudíž obětován býk. A z rostlinné říše mu byly zasvěceny dub a kosatec.
V Perunově svatyni v Novgorodě plál oheň z dubového dřeva, který nikdy nesměl vyhasnout. Sochy Peruna se stavěly na kopcích zalesněných duby. Perunovi byl zasvěcen kosatec, symbol plodnosti země.
Pohanský kult Boha Peruna byl s příchodem křesťanství transformován na sv. Eliáše, vládce hromu a blesku. Jeho kult je rovněž spojován s dubem. A jeho kostely se stavěly na návrších porostlých duby. Je zajímavé sledovat dub jako strom, který hraje tak velkou roli v různých kultech. Je především symbolem síly, pevnosti, poskytuje stín a chládek v létě, dřevo na topení země, a nesmíme zapomenout také na léčivé látky. Poskytuje místo pro meditaci pod svou mohutnou záštitou a prostor pro zamyšlení nad tím, že všichni jsme lidé jedné Země a všechny nás propojuje láska k přírodě, láska k rodné krajině, i když se k ní vztahujeme různými způsoby.
V poslední době se v českých a moravských zemích rýsuje návrat k našim kořenům. Pod dubem nedaleko Škvorce se konají slavnostní rituály, oslavy přírody, života a spojení lidí v lásce a porozumění tak, jako to dělávali naši předci.
Fotografie pocházejí z archivu Jeleny Paskerové, účastnice četných obřadů U sv. Donáta.

  zpět

                                                                                                     <<       >>