SVATEBNÍ ŠAMANSKÝ RITUÁL

Pavlína Brzáková

Regenerace, květen 2013

Je máj, lásky čas. Lidová moudrost praví, že v tomto měsíci není dobré pořádat svatby, prý to přináší neštěstí. Myslím si však něco jiného – právě teď, když se rodí nové vztahy, je dobré si o svatbách vyprávět. Jako o možných dveřích k duchovnímu vztahu…

Miroslav Kašpar je šamanským průvodcem na cestě životem a také zručným výrobcem šamanských bubnů. Říká se o něm, že vypadá jako obyčejný chlap, který jde právě na nákup, ale z tašky mu při tom kouká soví křídlo. Je bývalý lesník, jenž se za hlubokého socialismu zhlédl v józe a také praktikoval holotropní dýchání pod vedením Stanislava Grofa v Čechách i ve Spojených státech amerických. Ze všech cest směřujících k poznání jej nejvíce okouzlil šamanismus, o kterém je přesvědčen, že pomáhá navázat skutečný kontakt s okolím, se stromy, zvířaty i s lidmi. Říká: „Sílu mi přináší pohled, jak rostou větve na stromech nebo jak se pohybují ptáci.“ Jako známý jihočeský šaman vede četné semináře na statku ve Skřidlech, vyučuje chození po žhavých uhlících, výrobu bubnů, provádí zájemce indiánskou saunou a nejrůznějšími rituály – z nichž úctyhodné místo náleží šamanské svatbě.

Sedím naproti němu v útulné kuchyni v jeho pražském domku a mám tak hodinu, než se zvedne a odejde do waldorfské školky pro dceru.
„Vzpomínáte si na nejvydařenější svatební rituál? Takový, kdy se po něm vztah nerozpadl, ale další roky vydržel?“ vyptávám se zvědavě.
„Ano, je to třináct let. Na semináři se předtím losovalo, kdo s kým bude provádět holotropní dýchání, a tehdy náhodně vznikla zajímavá dvojice: muži bylo přes dvacet a ženě přes čtyřicet let. Komoň a Jindra, jak si říkají, se pak sblížili natolik, že mě požádali o šamanskou svatbu,“ ochotně vypráví Miroslav.

„Jak probíhala?“
„Lehli si do kánoe, kosmického plavidla, a já mezi ně. Pak dostávali od přátel různá přání a dávali si vzájemně nehmotné dary. Potom je také oddal v kostele Sváťa Karásek.“

„Vztah jim vydržel dodnes?“ ptám se dál.
„Ano, jsou stále spolu,“ dodává Miroslav.

Žádám jej o kontakt, chci se s nimi setkat a položit jim pár otázek. 

POVÍDÁNÍ S JINDROU A KOMONĚM 

Vzpomínáte si na svou šamanskou svatbu?
Komoň: Pamatuji si to jen mlhavě. Vybavuji si povznesený, nebeský pocit. A hlubokou vděčnost. Důležité pro mě bylo, že mám svou, tehdy budoucí ženu po svém boku.

Jindra: Leželi jsme v kánoi a šaman mezi námi. Cítila jsem, že odplouvám vstříc dobrodružství, v němž budou nejen krásné, ale i těžké chvíle, které však budou stát za to. Důležité pro mě bylo, že je budu prožívat s mužem, o kterém jsem nepochybovala. Pak přišel krásný zážitek, když jsme si darovali nehmotné dary, protože byly ze srdce. Od přátel jsme dostali nádherného motýla jako symbol transformace. 

Co bylo na vaší svatbě šamanského? A co pro vás vůbec slovo šamanismus znamená?
Komoň: Celý průběh byl určitým rituálem. Pomyslná cesta kánoí, která samozřejmě nebyla skutečná, obsahovala vyjádření důvěry a podpory – jak naší vzájemné partnerské, tak celé skupiny, která se na obřadu podílela.
Šamanismus je v současnosti zprofanované slovo, podobně jako meditace. Tyto pojmy používá kdekdo, aniž vůbec tuší byť jen základní význam těchto slov. Pro mě je šamanismus hodně blízký Mírovu pojetí. Stojím pevně nohama na zemi a neulítávám na nějaké vizi. Srovnávám si věci v srdci, uvědomuji si, kde a jak stojím. Jsem k sobě upřímný, což většina lidí, kteří se dnes tváří „šamanisticky“, naprosto nezvládá, protože lítají v oblacích.
Samozřejmě, práce šamana v  kmenech a národech, kterým je toto pojetí vlastní, je zcela odlišná. Šaman léčí celou komunitu i jednotlivce za pomoci různých technik. Několika takových rituálů se mi podařilo zúčastnit a musím říci, že pro nás, od přírody odtržené Evropany, je to velice obohacující zážitek, který ve své realitě dokážeme zpracovat jen s velkými obtížemi. Je to podobné jako s naším strachem ze smrti a ze všech zážitků, které vybočují z naší domluvené reality a narušují naše omezené rozumové vnímaní. Tohle všechno nás potom přivádí k pocitu vykořeněnosti a odcizení, což je dnes běžné… 

Jindra: V tomto jsem zcela zajedno s manželem. 

Miroslav mi vyprávěl, že je mezi vámi dvacetiletý věkový rozdíl. Jak jej každý za sebe vnímáte a prožíváte? Jak chápete lásku?
Komoň: Věkový odstup jsem nikdy příliš neřešil. Podle mě jsou ve vztahu daleko podstatnější záležitosti. Každý člověk je jedinečný a to, kolik je mu let, je pro mě nepříliš podstatné hledisko. Lásku vnímám jako něco víc než klasickou zamilovanost, ve které hraje velkou roli projekce a náš endokrinní systém. Láska je pro mě něco jako hluboké přátelství, vzájemná, trvalá důvěra a zároveň podpora a oddanost, vůle pracovat na vztahu, byť je to někdy bolestné. Ve vztahu je podle mě důležité, s jakou upřímností a odhodláním otevřít se tomu druhému do něj vstupujeme. Teprve potom se z krizí a těžkostí stává něco, co nás vzájemně obohacuje a utužuje vztah.

Jindra: Na rozdíl od manžela jsem ze začátku věkový rozdíl řešila. Přece jen jsem žena, kterou vzhled zajímá. Důležité pro mne ovšem bylo, že jsem se přesvědčila, že manžel toto neřešil. Dávám přednost tomu, co člověk vyzařuje zevnitř, takže tady věkový rozdíl neexistuje. Láska pro mne znamená vzájemné pochopení, důvěru se druhému otevřít, společné chtění pracovat na problémech ve vztahu, ne od nich utíkat. Láska také pro mne znamená dát svobodu, protože druhého nevlastníme.

Jak jste lásku požívali v období seznámení, svatby, po svatbě a jak nyní? 

Komoň: Láska je jen jedna, nemůžu říct, že by se můj pohled na ni nějak s léty změnil. Možná se jen rozšířil… A hlavně se prohloubila moje vděčnost, že ji můžu prožívat.
Jindra: V období seznámení jsem prožívala úplně nové aspekty života, v podstatě jako dítě se široce otevřenýma očima, byla jsem zvědavá, co přijde. Během svatby jsem už věděla, že oba chceme převzít za vztah zodpovědnost. Pak jsme objevovali a řešili našeho vnitřního muže a ženu. A nyní po letech si uvědomuji, jak je náš vztah hluboký a láskyplný. A za to děkuji.

Kolik je na vašem vztahu vědomé práce a úsilí? 

Komoň: Náš vztah se určitě vyvíjí, je čím dál hlubší…Vědomé práce je na něm dost. Nevím ale, podle jakého měřítka bych to měl hodnotit. Úsilí ve smyslu snažení o něco, speciálně ve vztahu, spíš vyvolává řadu různých problémů, a hlavně komunikačních těžkostí. Člověk se kolikrát tak snaží, ale on o to vlastně nikdo nestojí. A pak je naštvaný, že to nikdo neocení. Dobrá a otevřená komunikace je pro vztah daleko podstatnější. Samozřejmě pokud narazím na problém, řeším ho, ale usilování o něco se snažím vynechat.

Jindra: Určitě máme stále více jeden pro druhého pochopení. Myslím, že bez úsilí a s větší láskou. 

V čem jste si nejvíce blízcí?
Jindra: Snad v pohledu na život, na vztahy, na lásku.

Komoň: I když jsme oba úplně rozdílní, přistupujeme k věcem, k životu velmi podobně. Také se umíme shodnout, že se neshodneme. 

Umíte pojmenovat to, co vás drží při sobě?
Komoň: Jistě – láska!

Jindra: Láska! 

Jak si představujete, že bude vypadat vaše další společná cesta?
Komoň: Mám sice spoustu různých plánů, ale nečekám, že by se naplňovaly. Takže nemůžu říci, že bych měl nějakou představu o budoucnosti naší společné cesty. Myslím, že spolu budeme prostě dál žít.

Jindra: Budeme si společně užívat darů života s vděčností. 

Vracíte se někdy k Miroslavu Kašparovi na semináře?
Komoň: Bohužel moc ne, ale Míra mi dal hodně, umím teď díky němu stát pevně nohama na zemi. Obdivuji jeho schopnost vyvážit různé destruktivní tendence ve skupině a utřídit je tak, že lidé fungují jako celek a mnohému se naučí.

Jindra: Velmi si vážím Mírovy práce a s láskou na něj vzpomínám. 

 DECHOVÝ ZÁŽITEK

Vracím se k povídání s Miroslavem Kašparem: „Může společný dechový zážitek prohloubit naše vnímání natolik, že vidíme sebe i partnera jinak? Že si líp rozumíme?“„Holotropní dýchání může být přechodovým rituálem stejně jako zážitek z indiánské sauny. Je to vždycky zlomová zkušenost,“ vysvětluje ochotně Miroslav. „Někam nakročíme a ono to dál s námi pracuje. Je to cesta, která nás učí zacházet s emocemi. Běžné věci se nám propojí, hodně si toho uvědomíme a prožijeme. Pak jdeme životem vědoměji a snadněji.“

Je jaro a hybná síla přírody graduje. Možná je nyní správná chvíle pro přechodový rituál kamkoli. Vejděme do sebe, vystupme ze sebe, buďme jinak a líp. Nechejme zemřít nepodstatné, vstupme do starých či nových vztahů očištěni a vzkříšeni… 

Připravila Pavlína BRZÁKOVÁ

 
Jindra a Komoň dnes

Miroslav Kašpar, šaman a průvodce na cestě životem

	Snímky ze šamanské svatby Jindry a Komoně  před třinácti lety.          Foto archiv Jindry a Komoně

<<       >>